Obsah
Jak mě Apple naučil respektovat práci jiných lidí
Moje seznámení s Applem začalo asi před 6 lety černým iPodem Nano, jehož design dodnes považuji za ideální. Po zakoupení přehrávače, který byl na tehdejší poměry poměrně drahý, jsem netušil, k čemu tento nákup povede. Ale nelituji toho, naopak jsem nesmírně šťastný z tohoto vývoje událostí, mé vášně pro produkty Apple a společnost samotnou, její filozofii a způsob života.
Co mě přimělo přemýšlet o Applu a jeho vlivu, byl rozhovor s mým jmenovcem, hackerem, který se naboural do systému nákupu ve hře App Store. Názory našich čtenářů pod tímto rozhovorem mě přiměly k ještě hlubšímu zamyšlení.
Za celou dobu, co používám produkty Apple, se můj pohled na svět trochu změnil a mé názory na některé věci získaly trochu jinou perspektivu.
První věc, o které chci mluvit, je cena zařízení Apple. Při studiu nákladů na počítače Apple se zcela normalizuji za cenu 40 tisíc rublů nebo více, i když podotýkám, že nejsem schopen pravidelně aktualizovat svá zařízení. Nějak jsem se přistihl, že si pořídit notebook od jiného výrobce s podobnými vlastnostmi, ale za poloviční cenu mi připadá jako nějaká neprostupná hloupost. Proč podplácet za věc, potěšení z jejího důsledného používání po měsíci nebo dvou zmizí. Před pár lety jsem uvažoval úplně jinak a při nákupu počítače jsem se jen stěží řídil úvahami o etice vzhledu a celkové praktičnosti zařízení.
Vzhledem k tomu, že aktivně používám iOS zařízení, banka aplikací na mém účtu se doplňuje. Pravda, v poslední době se to děje mnohem pomaleji než před rokem nebo dvěma, kdy jsem mohl bez váhání utratit 10-15 dolarů za aplikace. Za poklesem zájmu o App Store stojí touha po minimalismu a touha snížit počet aplikací na mém iPhonu. A teď je nepravděpodobné, že budu hrát tak, jak jsem hrál předtím. Faktem ale zůstává fakt. Než jsem se seznámil s technologií Apple, nedokázal jsem si představit, že budu některé hry platit z vlastní peněženky, protože internet je neomezený a vždy se dá najít alternativní bezplatné řešení. A to, že tam někde jsou lidé, kteří na těchto hrách pracují, mě vůbec nezajímalo.
Totéž platí pro systémy pro dospělé. Před 3-4 lety jsem si nemyslel, že si na vlastní náklady pořídím licencovaný software (včetně operačního systému) pro počítač, protože existuje spousta zdrojů překypujících nekonečným množstvím softwaru pro každý vkus a barvu. Nyní si s přáteli navzájem sdílíme tipy na používání toho či onoho programu na OS X, a pokud mi přijde užitečný software doporučený mým přítelem, nešetřím na něm (samozřejmě v rozumných mezích).
Když Apple před rokem vydal OS X Lion, neaktualizoval jsem ze Snow Leoparda asi dva nebo tři týdny, protože někde hluboko uvnitř mě mučily neurčité pochybnosti o okenní entitě, která ve mně kdysi žila, ale teď, když vyšlo Mountain Lion je tak blízko, že nepochybuji o tom, že si při první příležitosti koupím nový systém pro svůj Mac.
Samostatně řeknu o iTunes Store a hudbě. Nikdy předtím jsem nezažil takové potěšení z poslechu hudby po zakoupení v internetovém obchodě. To je nepopsatelný pocit, který lze srovnat pouze s učením se něčemu dříve neznámému. Pečlivost, s jakou jsem vybíral hudební skladby v iTunes, když jsem si předtím mnohokrát poslechl jejich ukázky, dala celému procesu neobyčejné kouzlo a ve výsledku přinesla potěšení z pravidelného poslechu legálně zakoupených skladeb.
Samozřejmě nemohu říci, že mám čisté ruce a nestahuji pirátský software ze špatných zdrojů. Jen podotýkám, že aplikací nainstalovaných na mém počítači, které obcházejí oficiální cesty, je velmi malý a dají se spočítat na prstech jedné ruky. Můj postoj k placenému obsahu se ale změnil a to je určitě zásluha Applu, který mě naučil vážit si práce nejen programátorů, ale i hudebníků, režisérů, scénáristů a všech, kteří tvoří služby a produkty, které chci využívat. můj vlastní prospěch nebo výhody.
Práci, kterou vykonal hacker Alexey, nepovažuji za důstojný čin, ale je to také práce a také na ní strávil spoustu času a úsilí, za svou práci dostal spravedlivou odměnu – celosvětovou slávu. Proč by tedy měli být jiní lidé, kteří svou práci dělají o nic horší než Alexey, zbaveni možnosti získat zaslouženou odměnu? Rád bych, aby na tuto otázku odpověděl Alexey osobně.
Jak mě Apple naučil respektovat práci jiných lidí
Moje matka mě naučila překonat nemožné:
„Zavři pusu a sněz polévku.“
Moje matka mě naučila respektovat práci jiných lidí:
„Pokud se chcete navzájem zabít, jděte ven, právě jsem umyl podlahy.“
Moje matka mě naučila věřit v Boha:
„Modlete se, aby se tato ošklivá věc smyla.“
Moje matka mě naučila myslet logicky:
„Protože jsem to řekl, proto.“
04.05.2013 05: 23
Ceniora offline
Máma mě naučila přemýšlet o důsledcích:
„Už vypadneš z okna, nevezmu tě s sebou do obchodu.“
Moje matka mě naučila vytrvalosti:
„Neodejdeš od stolu, dokud neskončíš.“
Máma mi vysvětlila vztahy příčiny a následku:
„Pokud teď nepřestaneš plakat, naplácám tě.“
Máma mě naučila nezávidět:
„Ano, na světě jsou miliony dětí, které nemají na rodiče takové štěstí jako vy.“
04.05.2013 07: 26
Ceniora offline
Máma mě naučila – jak se stát dospělým:
„Pokud nebudete jíst zeleninu, nikdy nevyrostete.“
Máma mě naučila – podívejte se odvážně do budoucnosti:
„Počkej, promluvím si s tebou doma.“
Máma mě naučila – mimosmyslové vnímání:
„Dej si svetr – vím, že ti je zima!“
Máma mě naučila – základy genetiky:
„To je všechno od tvého otce!“
04.05.2013 07: 31
Ceniora offline
A táta pak řekl mámě: „Tohle je všechno tvoje výchova“, čímž dítě učil umět správně rozdělit odpovědnost
A máma řekla tátovi: „Podívej se do zrcadla!“, čímž učila srovnávací analýza
Máma mě naučila – nejvyšší spravedlnost:
„Aby vaše děti byly jako vy!“
Fotografie Marie Gvedashvili
04.05.2013 07: 35
Ceniora offline
O fotografování
Fotografování je moje vášeň. Je to příležitost zachytit navždy ty věci, které kolem nás krouží každým okamžikem, ale nemůžeme je v tu chvíli vždy ocenit. Radost a překvapení, obdiv a jiskra v očích, něha doteků, odraz nekonečné lásky v každém pohybu, v každém pohledu. Momenty, které si chcete vždy zapamatovat. A tyto vzpomínky vás mohou časem zahřát na duši pokaždé, když vezmete do ruky album a na chvíli se ponoříte do těch úžasných okamžiků svého života.
Dlouho jsem takové fotky fotil jen pro sebe a užíval si ten proces od začátku focení až po konečný výsledek. Nyní se s vámi mohu o tuto příležitost podělit.
Není to lehké moje oblíbená práce je něco víc. Kousek mé duše. To hlavní, co na svých fotografiích rád sděluji, jsou emoce. Ani vzhled, ani skořápka a prostředí mi nepřijdou tak důležité jako oči člověka, které hodně napoví. Důležitou roli samozřejmě hrají detaily. Dodají šmrnc, přinesou barvu a vždy vytvoří jinou atmosféru
Co mě inspiruje
Hodně bloudím při hledání krásy. Touhu po kráse mi dědeček vštěpoval už od dětství. Byl to umělec. A každý den, kdy jsem viděl, jak tvořil, jsem cítil lásku k umění. Rodiče si toho všimli a poslali mě na uměleckou školu. A od té doby se už bez kreativity neobejdu. Dlouhá léta pracovala v grafickém designu. Ale fotografie mě vždy přitahovala svým kouzlem. A přesto mě to přitahovalo. Inspiruji se vším krásným vyrobeným s duší a vlastníma rukama, ať už je to malba a grafika, oblečení a doplňky, nábytek a interiérový design.