Jaké jsou podobnosti mezi stříbrným talířkem a jablkem a jablečnou tabletou?

Je všeobecně známo, že věda je vážně čtena jako sci-fi. To, co se nám jeví jako geniální vynález talentovaného spisovatele, vědci vnímají jako náznak, jako myšlenkový směr, jako nový horizont, který se otevřel kreativnímu géniovi, neomezenému rukama a nohama přísnými vzorci a neměnnými zákony.

Pro spisovatele je snazší vymýšlet: nemusí svůj vynález vypočítat, kreslit jeho průřez, věnovat pozornost odolnosti materiálů a brát v úvahu schopnosti domácího strojírenství. Dali jste volný průchod své fantazii – a nyní stránky vašeho románu brázdí ponorky, ve vrcholných okamžicích hrdinové střílejí laserovými paprsky, nebo dokonce jen mluví s návštěvníky laboratoře, majíce k dispozici pouze hlavu na talíř – a nic víc.

Vynálezy, které byly dnes poprvé provedeny v literatuře, nijak neprozrazují svůj knižní původ. Mezitím se o nich inženýři poprvé dočetli v knihách: o pneumatickém vlaku na vzduchovém polštáři a o dveřním zámku, který se otevírá v reakci na otisk prstu majitele – od Raye Bradburyho, o magnetické plastové propustce na veřejnou dopravu – od Isaaca Asimova, o elektronický překladač a fax – od Huga Gernsbecka, o mobilním telefonu – od Roberta Heinleina, o elektronické knize – od Stanislawa Lema.

V tomto fenoménu se nedějí žádné zvláštní zázraky: spisovatelé sci-fi jsou vždy velmi erudovaní lidé, mnozí s vyšším technickým vzděláním, sledují to nejnovější ve vědě a technice, patenty a publikace v odborné literatuře, to znamená, že drží krok s pokrokem.

Ale folklór?

Odkud pocházejí brilantní předvídavosti a úžasné vynálezy? Všechny tyhle prostoduché babičky s kolovrátky, vojáci na kouřové přestávce, vousatí vypravěči na troskách, chůvy a matky šeptající kouzelné strachy svým dětem v neklidné noci – jak věděli, kde a proč je špičková technologie dvaceti- změní se první století?

Dobře – létající koberec a stúpa Baba Yaga. Lidstvo od nepaměti sní o létání a je to pochopitelné: pták letí a já také. No, bez ohledu na to – vlastnoručně sestavený ubrus, což je vlastně přírodní 3D tiskárna, zaměřená na mistrovské menu. A dokonce i prsten, kterým otočíte a ocitnete se daleko od místa, kde si jej nasadíte – první předpoklady o teleportaci, která se chystá vypočítat a vymyslet. Spíš to není prozíravost, ale hlavní směr, který pohádka dala malému vynálezci: včera vám řekli o létajícím koberci a zítra zadržujete dech a studujete aerodynamiku.

Vhledem do ruského folklóru se ale v případě jablečných tabletů nedá nazvat nic jiného než brilantní nadhled.

Pamatujete si tuto pohádku?O stříbrném podšálku a nalévajícím se jablku„? Žili dobří rodiče a tři sestry, dvě chytré a třetí blázen, kněz se každého z nich zeptal na přání, než šel na pouť, chytré sestry vyslovovaly chytrá přání a blázen hloupé. No, kněz to přinesl: „Jak blízko, jak daleko, kdo ví, jak dlouho byl na pouti, prodával seno, kupoval dárky: jednu dceru šarlatové Číňanky, další červený kabátek za letní šaty a oklamat stříbrný talířek a tekuté jablko; se vrátil domů a ukazuje. Sestry byly šťastné, šily letní šaty, ale smály se bláznovi a čekaly, co udělá se stříbrným talířkem a nalévajícím se jablkem. Blázen jablko nejí, ale sedl si do kouta a říká: „Rol, válej, jablko, na stříbrném podšálku, ukaž mi města a pole, lesy a moře, výšiny hor a krásu nebe!“ Jablko se válí na talířku, nalije se na stříbrný a na talíři jsou vidět všechna města jedno za druhým, lodě na mořích a policích v polích a výška hor a krása nebes; slunce se valí za sluncem, hvězdy se shromažďují v kulatém tanci – všechno je tak krásné, je to úžasné – nic se nedá říct v pohádce ani napsat perem.“

poznáváte? Koneckonců, toto je skutečný tablet Apple! A ukázalo se, že třetí sestra nebyla vůbec blázen.

Jak se to shodovalo, že se nazývalo ztělesnění dávného folklórního snu Jablko? Je nepravděpodobné, že by Steve Jobs četl ruské lidové příběhy a historie původu značky je široce známá, neexistují v ní žádné stříbrné talíře. Ale shodou okolností je to příliš přesné. Prozíravost. Zázrak.

Myslím, že celá podstata je v povaze folklóru. Kde jinde, když ne zde, v tomto kolektivním lidovém umění, se projevuje slavné „kolektivní nevědomí“, mocná síla disponující kolosální konstruktivní tvůrčí energií?

Představte si historii tohoto příběhy o jablku. Jednoho dne (není vůbec jasné kdy, ale je jasné, že „už dávno“) někdo (obecně se neví, kdo, muž, žena, stařec, veselý voják nebo smutný trpaslík) řekl někdo (také komu neznámý) jakousi pohádku o třech sestrách a tatínkových darech. Nikdo neměl příležitost zaznamenat pohádku: ani videokamera, ani hlasový záznamník a obecně – všechny postavy jsou absolutně negramotné. Proto ten, komu byla pohádka vyprávěna, si něco zapamatoval, něco zapomněl, něco sám vymyslel a v takto změněné podobě to převyprávěl někomu jinému. Pohádka se mi líbila a musela jsem ji vyprávět ještě několikrát – ale pokaždé to byl nový příběh, protože dvakrát opakovat ústní výpověď v nezměněné podobě je nemožné. Od té doby, co někdo vymyslel pohádku o podšálku a jablku, převyprávělo si ji mnoho tisíc lidí, mnoho tisíckrát a každý (!) z vypravěčů něco zapomněl a něco si vymyslel, ale něco je nejdůležitější – zapamatováno a předáno v nezměněné podobě. Vědci, kteří studují folklor, vědí, jak tuto nejdůležitější věc najít a izolovat. K tomu sepisují všechny možné verze pohádky, jak se vypráví v různých částech rozlehlé země, hledají podobnosti a rozdíly a „loupou“ zrno, které zůstává ve všech verzích nezměněno.

V případě naší pohádky zůstává technologie zázraku vždy nezměněna: je tam talířek, je jablko, kutálí se na talíři – a divák je přivítán úžasnými snímky vzdálených zemí a neznámých zemí. Podšálek může být zlatý, stříbrný, porcelánový se zlatým nebo stříbrným okrajem, někdy jsou tři sestry, někdy dvě, někdy jen jedna dívka, ale to, co se válí na podšálku, není hruška, ani třešeň, ne ořech, ale jablko.

To znamená, že pro každého ze stovek tisíc vypravěčů to bylo důležité.

Nyní si připomeňme všechna pěstovaná jablka, která známe.

První je jablko, které na popud zákeřného hada ochutnala Eva, za což byla i se svým manželem Adamem vyhnána z ráje. Mimochodem, v samotné Bibli není o jablkách ani slovo („A žena viděla, že strom je dobrý k jídlu, že je příjemný pro oči a žádoucí, protože dává poznání; a vzala z jeho ovoce a snědla a dala to také svému muži, a on jedl“ (Genesis 3:6)), biblická Eva sbírá a jí bezejmenné ovoce, ale následní evropští komentátoři Písma svatého tvrdili, že to byla jablka, která rostla na zemi; strom poznání. Proč ne třeba broskev? – zeptáme se ještě jednou.

Dále si připomeňme jablko, které musela starověká řecká Paříž předat té nejkrásnější z bohyní. Ze tří nejmocnějších – Héra, Athéna, Afrodita – si vybral tu, která mu slíbila lásku Heleny Krásné, proto podle legendy vypukla krvavá trojská válka. Proč nepoložit vítězi vavřínový věnec a darovat olivovou ratolest, jak bylo zvykem u Řeků? Proč jablko?

„Soud z Paříže“. Paul Rubens. 1630

V dějinách lidské kultury existují jablka Hesperidek a omlazující jablka (mimochodem skandinávský vynález) a jablko, o které mířil William Tell, Newtonovo jablko a četné jablečné rituály západních Slovanů a Američanů. jablkové dny“. Ukazuje se, že bychom měli věnovat pozornost jablku Je zvláštní kulturní pozornost nejen zvykem ruského folklóru? To je typické pro Skandinávce, Řeky, Byzantince a Američany, což znamená, že totéž kolektivní nevědomí, které přimělo ruské vypravěče kutálet jablko na talířek, navrhlo slavnou značku Stevu Jobsovi. Ze všech detailů reality, které ho obklopovaly v onen významný den, kdy měl vymyslet jméno společnosti, zaměřil svou pozornost na jablko.

Říká se, že Jobs jen chtěl, aby se jméno jeho společnosti objevilo na prvním místě v telefonních seznamech, a co je nejdůležitější, před jménem společnosti Atari, která vyvíjí počítačové videohry. Souhlasím, kromě Applu jsme mohli přijít s desítkami možností, ale smířili jsme se s tím. Kolektivní nevědomí je to nejmocnější.

Není tedy žádný zázrak v tom, že tablety vynalezli ruští vypravěči a Steve Jobs zopakoval myšlenkový pochod starověkých vypravěčů. Oba se prostě ocitli v silovém poli vlivu obecného lidského kolektivního nevědomí, které obdarovává jablka zvláštní silou, smyslem a významem. Mládí, síla, zdraví, plodnost, poznání – to jsou významy, na které je jablko v lidském vnímání bohaté. A to se jistě odráží ve folklóru, literatuře, kosmogonii – a výpočetní technice.

Všechny věci kolem nás jsou tedy propojeny těsněji, než se zdá. Od ruské pohádky k americkému gadgetu je jen co by kamenem dohodil. A ten, kdo o tom ví, drží celý svět jako na dlani. Stejně jako dívka se stříbrným talířem.

Mědění hadi. Část devátá. Podšálky a jablka

Při čtení biblických písem nebo mýtů o Středomoří se pravidelně setkáváte s explicitními popisy špičkových zařízení, která vlastnili bohové, králové a mágové starověku. Ve skutečnosti každá moderní technologie, i ta nejjednodušší a nám nejznámější, bude při vstupu do primitivní společnosti hodnocena jako magie. Kvalitní nerezová sekera, kvalitní nepromokavé oblečení nebo jednoduché sluneční brýle. Co můžeme říci o přírodovědně náročnějších předmětech? V předchozím článku této série jsme se podívali na některá špičková zařízení, která byla zmíněna v Barnabášově evangeliu, jmenovitě tabletový počítač a počítačový projektor. Někteří čtenáři měli pocit, že můj názor je mylný, a souhlasil bych s tím, kdyby absolutně podobná zařízení nebyla zmíněna v jiných zdrojích, které se geograficky nacházely tisíce kilometrů od Yorosalemu a Nazaretu.

Klasickým příkladem je pohádka o Sněhurce, kterou zaznamenali bratři Grimmové ze starých německých pověstí. Zrcadlo královny-macochy, která mluvila se svou paní, a dokonce jí ukazovala další lidi a vzdálené země, je velmi podobné tabletovému počítači připojenému k nějaké síti podobné modernímu internetu. Stále můžeme dělat něco podobného, ​​dívat se na vzdálená města a krásnou krajinu prostřednictvím webových kamer rozesetých po celém světě nebo najít lidi, které potřebujeme, zvláště pokud jejich mobilní zařízení umožňují geolokaci a uživatel třetí strany má možnost získat přístup k této data. Vše, co jsem popsal, je nejběžnější technologie a sociální sítě vám umožňují zobrazit hodnocení popularity a atraktivity v očích lidí. Otázka tedy zní: „Jsem nejroztomilejší na světě?“ přestává být něčím magickým. Možná existují další příklady podobných technologií? Samozřejmě existuje a právě zde.

Všichni si z dětství pamatujeme pohádky, ve kterých Vasilisa Moudrá, nějaká dívka Mašenka nebo Baba Yaga položili na stůl jistý talířek s modrým okrajem, na talířek se válelo jablko nebo se tam lila voda a v této vodě se hrdinovi se zobrazily nejrůznější obrázky, lidé, které hledal, nebo místa, kam potřeboval jít. Čarodějnice za starých časů věštily stejným způsobem a ukazovaly hrdinovi určitý talíř s vodou nebo zrcadlo. Lidová paměť zachovala mnoho podobných příběhů.

Obecně platí, že pokud čtenář začne vidět všemožné obrázky v jednoduchém talířku s vodou, není to dobré. To už je psycholog (nebo psychiatr). Ale když se k otázce přiblížíme bez žertování, pozorně čteme znamení, je jasné, co naši předkové popisují. Nějaký pokročilý člověk, ať už je to Vasilisa, Yaga nebo Mashenka, jednoduše položí na stůl mobilní tablet. Pro primitivního člověka, který v životě neviděl zařízení složitější než dřevěný vozík, vypadá tablet zvenčí jako talířek a lesklý dotykový displej jako hladina vody, která se nalije do tenkého vrstva do podšálku. Pokud jde o jablko, které se točí na „talíři“, může to být indikátor zatížení, který má u moderních tabletů tvar rotujícího kola. A pokud programátoři vytvoří malý mod, pak je tu pro vás jablko. Z pohádek je také dobře vidět, že uživatel dává „talířku“ hlasové příkazy, a to lze i v moderních tabletech. Je snadné pochopit, že pro primitivního jedince, jistého konvenčního Ivana Careviče, byly Vasilisiny hlasové příkazy vnímány jako kouzla. Tedy, žádné pohádky, ale zcela podrobný popis známých technologií.

Obecně platí, že starověké příběhy jsou bohaté na zmínky o high-tech zařízeních. Ze stejné série bude i slavná stúpa Baba Yaga. Určité zařízení, které se i přes své relativně malé rozměry pohybuje s velkým hlukem a při pohybu mává koštětem tak, že malta letí a zakrývá stopy. V zásadě již dlouho existují rozumné předpoklady, že stupa Yagi je nějaký druh letadla. Ale který? Odpověď je napsána v samotné pohádce: když se stupa pohne, lesem se ozve silný hluk a sténání a stromy a tráva se ohýbají. Čtenář pravděpodobně alespoň jednou v životě viděl prolétat kolem vrtulníku a sledoval, jak startuje nebo přistává. Tento létající stroj dělá spoustu hluku, přistává a vzlétá kdekoli, dokonce i na lesní mýtině, stromy a tráva se ohýbají pod tlakem větru. Pokud jde o koště, je to vrtule, hlavní i ocasní, kterou je třeba použít k zakrytí stop.

Nelze nezmínit Vasilisinu kouzelnou panenku, kterou jí před smrtí darovala její matka. Pokud od ní majitel panenky potřebuje nějakou službu, musí panenku nejprve nakrmit a teprve potom požádat. A pak se panence rozzáří oči jako svíčky, mluví se svým pánem, utěšuje ho a povzbuzuje, dává rady a tipy a také vykonává práci, se kterou si majitel sám neví rady. Vyčistit hromadu máku od nečistot a špíny, a to ani v krátké době, není tak snadné. A to vše velmi připomíná malého, velmi spolehlivého a velmi high-tech robota se značnou umělou inteligencí. Takoví roboti se již dají koupit jako vychytávka a doplňkový animátor pro dítě, nicméně současní roboti ještě nedosáhli úrovně svých dávných protějšků, ale technologie jde rychle kupředu, takže nevíme, co se stane za deset let. Můžete si také všimnout, že „kukla“ dostává výživu z biopotravin. V primitivní společnosti je to mnohem spolehlivější než napájení z elektrických baterií, které mají tendenci rychle ztrácet náboj. Takový robot, který je sestaven ze spolehlivých materiálů, může fungovat téměř věčně.

A samozřejmě lebka, kterou dala Baba Yaga Vasilise. Stejná lebka, která obsahovala oheň Yaga, pro který poslala Vasilisina nevlastní matka a její dcery. Lebka zářila zvláštním světlem z očních důlků. A toto světlo spálilo jak nevlastní matku, tak její dcery do uhlíků, ale nedotklo se Vasilisy. Je jasné, že se zde bavíme o nějakém zářiči, ať už laserovém nebo mikrovlnném. Je legrační, že Yaga nejen dal Vasilise tuto kouzelnou lebku, ale nabodl ji na určitou hůl nebo tyč. Co to bylo za hůl, se v tomto příběhu nezmiňuje, ale v pohádkách se více než jednou říká, že Yagův plot byl železný. Kovová tyč na lebku velmi připomíná přijímací anténu, podobnou té, na kterou Židé zavěšovali svého měděného draka. Skrze anténu mohla lebka přijímat vlnovou energii, kterou přeměňovala ve smrtící záření, a přes anténu také vysílat informace své majitelce Yaga o dění kolem. Ano, a Yaga mohla mluvit se stejnou Vasilisou přes lebku.

Za posledních několik set let byla naše historie ve velkém měřítku přepsána nejméně třikrát. Stalo se to při vytváření „chronologie“ od Scaligera, během reakce inkvizice a něco podobného se stalo v devatenáctém století, kdy byly vědy rozděleny do samostatných větví. Trápí mě vágní podezření, že v původní verzi vypadaly dějiny našeho světa úplně jinak a stopy této skutečné historie, ne, ne, pronikají do naší reality. Takzvaná vědecká komunita nemůže na takové průlomy adekvátně reagovat a ani se nesnaží, raději skrývá fakta, která nezapadají do jejího pohledu na svět. A utajování je stále dobré, protože můžete upalovat na hranici, jako to dělali protestanti nebo inkvizitoři. Lidská hloupost, chamtivost, žízeň po moci a fanatismus přinesly světu tolik neštěstí a smrti, jaké nepřinesla žádná ze známých globálních katastrof, snad s výjimkou celosvětové potopy. Ve slepé touze ospravedlnit svá pitomá tvrzení, zvyk žít na úkor druhých, přemrštěná arogance a přeludy vznešenosti, králové a kněží ničili a nadále ničí nespočetné množství znalostí, které by lidem mohly přinést skutečný prospěch. A vzpomínka na toto poznání se zachovala pouze v pohádkách a pověstech, i když ve značně pozměněné podobě, ať už to byla „kniha jako zrcadlo“ Ježíše Krista, nalité jablko na „stříbrném talíři“, vrtulník Baba Yaga nebo ohnivá košťata – rakety, na kterých létaly běloruské čarodějnice. Skutečnost, že jsme se ještě nedostali ke hvězdám, je vinna výhradně za ty nejzákladnější pudy, které jsou vlastní obyčejnému člověku i mocnému člověku, který chce mít titul boha na zemi.

Na závěr mohu jen říci, že pochopení skutečné podstaty „kouzelných talířů“ s „tekutými jablky“ nás vede k dalšímu, velmi dalekosáhlému závěru. Historie má tendenci se opakovat a lidstvo pokaždé provádí velmi podobné akce, vytváří podobné technologie a používá podobné symboly. V březnu 1976 Steve Jobs ve sporu se Stevem Wozniakem zajistil, že společnost vytvořená přáteli byla nazvána „Apple Computer“ a v lednu 1977 získala společnost přesnější, stručnější a stručnější název – „Apple“. A ve stejném roce 1977 se jablko stalo logem společnosti. Barevné nakousané jablko, které nemohlo zanechat asociace s nakousnutým jablkem ze stromu poznání. A o pouhých dvacet let později, v lednu 2007, Steve Jobs představil světu iPhone. A tekutá jablka Applu se perfektně hodí na stříbrná pouzdra prvních „kouzelných talířů“ naší doby – iPhonu a iPadu. Na světě jsou rozhodně neuvěřitelné náhody, které vás nutí přemýšlet, kam zmizela high-tech civilizace, která předcházela tu naši. A to je velmi dobrá otázka, protože je zřejmé, že kvůli chorobným ambicím některých zvláště duchovních subjektů je dnešní svět na pokraji velké a krvavé války. Válka, po které našich pár přeživších potomků zdědí jen žalostné zbytky někdejšího luxusu. A pro ně nepochopitelné přístroje, kterým se bude opět říkat stříbrné talířky s tekutými jablky.

Článek byl publikován 29. října 2017 v autorské rubrice na fakeoff.org